V létě se nám naskytla mimořádná příležitost: na chalupě jsme kopali vodovod a měli tak možnost prozkoumat, zda se na našem dvorku neukrývá pod zemí nějaký poklad.
V minulém a předminulém století (domek pochází z 19. století) se terén našeho dvorku zvyšoval navážkou - v hloubce kolem 30 cm se daly vyhrabat učiněné poklady! Na obrázku je Sasanka v akci - odhrnutou zeminu přebírá zahradnickou lopatkou a doufá v nalezení hrnce plného dukátů.
Nálezy archeoložka Sasanka nejprve vydrbala kartáčkem.
Potom se náš poklad sušil na sluníčku - našly jsme kousky kachlů, hliněných hrnců, střepy od starých masivních pivních lahví, háček na ryby a jakýsi úchyt na pánvičku a kus opravdu staré hliněné nádoby se zbytkem dekoru. Z kovových předmětů jsme našly podkovu, stará oka, těžké ozubené kolo, visací zámek a veliké, zcela zkorodované štípačky (kovové předměty jsem uložila stranou, dál jsme se zabývaly už jen hliněnými, keramickými a skleněnými nálezy). Odhalily jsme i zbytky dřevěného vodovodu, kterým se vedla voda od studny do stáje.
Tyto očazené střepy byly jistě kdysi krásným hliněným hrncem.
Nálezy byly stále při ruce a holky si je často vyskládávaly na podlahu, pyšně je ukazovaly návštěvám, dumaly, čeho byly součástí a jaké byly jejich příběhy. Původně jsme měly v plánu navštívit s našimi dvěma nejcennějšími střepy lokální muzeum, ale místní archeologové trávili celé léto na vykopávkách a neměli čas. Nevzdáváme to, třeba se ještě sejdeme....
Jednoho dne jsme se rozhodly namalovat si starou světničku, ve které se kdysi nacházely věci, jejichž zbytky teď obdivujeme.
Tady Sasanka začíná s kresbou kachlových kamen.
Jednotlivé kachle podle předlohy:
Píšenka obkresluje nalezené dřívko.
Sasanka ztvárnila možnou podobu staré pánve:
A takhle vypadala v našich představách kdysi dávno světnička v naší chaloupce:
Žádné komentáře:
Okomentovat