Písmenko J

Na řadě je další písmenko - J! Sasanku často mate jeho směr, a tak jsem jí chtěla pomoci zafixovat si ho procvičováním. Aktivit jsme dělali mnoho a ještě více jsme jich nestihli.

 

Nejdříve jsme písmenko J tradičně ztvárňovali, zde za pomoci jehličí

 

 a tady jehlou

 

(práce s jehlou velmi zaujala i Píšenku:-)).

 

Zkoušeli jsme vyslovit různé jazykolamy, hádali jsme slova od J a zapisovali je, vymýšleli bláznivou pohádku o Jeskyňce, kterou už nebavilo trápit Smolíčka, seznámili jsme se s Jů a Hele, oživili jsme si příběhy Jáji a Páji.

 

Velkým tématem byla vzhledem k naší letošní úrodě jablka. Zkoumali jsme je a vyprávěli si o nich, učili se je loupat a krájet,

 

 

Sasanka nás naučila vařit jablečný kompot (recept mi potom nadiktovala),

 

pekli jsme jablka s marmeládou a máslem, mňam. Pochutnali jsme si i na jablečném koláči.

 

Sasanka letos poprvé napsala Ježíškovi.

 

Navlékali jsme jeřabiny.

 

Povídali jsme si o Johance z Arku.

 

Poprvé jsme vyráběli jogurt! Byl moc dobrý, jen by mohl být o něco hustší...

 

Z krabice od bot holky vyráběly jesličky (to modré je Ježíšek).

 

Velký úspěch sklidila jednohubková snídaně! Každý si svou jednohubku tvořil sám.

 

Sasančina jednohubka.

 

Viděli jsme animovaný film o Jánošíkovi Zbojník Jurko - je na Youtube.

 

řešily se pracovní listy na téma J.

 

Dalším tématem byla jednička - vysvětlovali jsme si některé idiomy:

dům byl v jednom plameni

jedna krásnější než druhá

strom je jeden květ

být s někým jedna ruka

jde mu to jedna radost

jídlo bylo jedna báseň

jeden za všechny, všichni za jednoho

udělat něco jedna dvě

říci něco jedním dechem

poslouchat jedním uchem

zlobit v jednom kuse

táhnout za jeden provaz

být s někým jedna ruka

být jednou nohou v polepšovně:-)

 

Co jsme ještě dělali: povídali jsme si o Jonášovi a velrybě, jedli jahodovou marmeládu, jáhly a kočičí jazýčky, povídali jsme si o jmelí, jezdili na bobech.

 

Máme rozdělanou klasickou Montessori aktivitu já na mapě, snad ji někdy dokončíme - v tom případě jí věnuji zvláštní téma.

Pravěké akvárium

V rámci studia prehistorie jsme pořídili sadu Pravěké akvárium, protože jsme se chtěli dozvědět něco víc o příbuzných našich oblíbených trilobitů.  Sada obsahuje vajíčka listonohů amerických čili triopsů, kteří se na Zemi poprvé objevili před 200 miliony lety. Receptem na jejich tak dlouhé přežití je neuvěřitelná odolnost jejich vajíček - ta vydrží v mrazech i na suchu klidně 30 let, ale jakmile se dostanou do vhodných podmínek (měkká čistá voda o teplotě 26 stupňů), do tří dnů se z nich vylíhnou mláďata, která doslova rostou před očima.

 

Před naší soukromou cestou do pravěku se holky nejprve důkladně seznámily se všemi nástroji v sadě; potom do akvária opatrně vlily destilovanou vodu.

 

Sasanka pak akvárium obložila zkamenělinami příbuzných - trilobitů:-)

 

Když měla voda požadovanou teplotu, nadešel konečně toužebně očekávaný okamžik - Sasanka do vody nasypala detrit s drobounkými vajíčky živoucích fosilií...

 

...a vyhotovila o tom záznam.

 

Destilovanou vodu bylo třeba obden dolévat.

 

Z vajíček se za tři dny vylíhlo celkem šest mláďat. Tady už vidíte malého listonoha - to byl náš největší kousek. Rostl opravdu rychle, obden si svlékl kůži, starou kůži jsme nacházeli na dně akvária.

 

Zde je listonoh po odlovení.

 

Sasanka se o své svěřence vzorně starala, náležitě je krmila...

 

...a snažila se o nich vést deníkové záznamy.

 

Asi po třech týdnech od vylíhnutí došlo k masovému úhynu, příčinou by mohla být teplota vody nebo nějaká nečistota v písku, který jsme listonohům nasypali do akvária podle návodu. Teď nám nádrží proplouvá poslední exemplář.

 

Nevzdáváme se - náš experiment určitě ještě zopakujeme!

Hostina pro Karla IV.

 

Děti jsou stále v zajetí Karla IV. Pobrukují si melodie z Noci na Karlštejně, Sasanka si hraje na Lamželezo, stále dokola maluje Karla a Elišku, ptá se, jestli ten nebo onen předmět v naší domácnosti už znal i Karel, zkrátka seznala jsem, že téma doby Karla IV. ještě nebylo pedagogicky zcela vyčerpáno:-) Napadlo mne proto vystrojit doma takovou hostinu, které mohl užívat i Karel. Informace jsem hledala na internetu a v publikacích Život ve středověku od Vlastimila Vondušky a Doba krále Karla IV. z nakladatelství Kartografie.

 

Nejprve jsme prostřeli stůl. V Karlových dobách už byly známy plátěné ubrousky, jídlo se jedlo lžící a nožem, vidlička se používala pouze na napichování masa. Talíře v té době nebyly, jedlo se z misek (samozřejmě hliněných, stříbrných nebo v případě krále zlatých, ovšem takové my doma ovšem nevedeme:-)). Už tenkrát platilo, že před jídlem si hodovníci myli ruce a při jídle pak nemluvili s plnými ústy.

 

Prvním chodem byla kyselá mléčná polévka s křepelčími vejci. Podával se k ní tmavý chléb (ve středověku se pekl do zásoby a nikdy nebyl čerstvý), světlý chléb se podával jen v kostele. K polévce se mohly jíst i placky z nekvašeného těsta. Karel by asi nad pouhým jedním předkrmem ohrnul nos, dožadoval by se možná i štiky v těstíčku, masové kaše nebo vepřových jater na rozmarýnu a špeku, ale přecejen nejsme králové, a tak byla naše hostina poněkud skromnější ;-)

 

Hlavní chod: Karlovo nejoblíbenější jídlo - jelení maso na červeném víně -  jsem nahradila srnčím. Obvykle by se podávala i spousta jiných mas od jiné divočiny přes  jehněčí a hovězí nebo králičí až po drůbež, u nás se však kromě srny nabízela už jen kuřecí prsíčka. V době Karla IV. se masa polévala omáčkami, my jsme vyrobili mrkvovou s červeným vínem, mohla to být ale i pepřová nebo houbová. Jako přílohu k masu jsme připravili jáhly, mohli jsme zvolit ale i hrachovou, ovesnou, pšeničnou nebo  čočkovou kaši. Koření, které se v Karlově době hojně používalo: jalovec, kmín, kopr, šalvěj, divoká cibule, česnek, dochucovalo se běžně i citrónem.

 

Detailní pohled: mrkvová omáčka, kuře, chléb, jáhly, srnčí na červeném víně.

 

Karel byl velkým milovníkem vína. Sasanka s Píšenkou samozřejmě pily jen ovocnou šťávu odpovídající barvy - v Karlově době se narozdíl od naší hostiny pilo ze štíhlých masivních sklenic, z kovových číší nebo z hliněných nádob.

 

Maso ze v karolinské době mohlo pojídat rukama, ale platilo, že se nesmělo dávat přímo do úst - nakládalo se tedy na chleba. Každou porci masa bylo možno uchopit pouze třemi prsty.

 

Karlovy dezerty - u nás se podávaly sýry, mandle, fíky, hrozny, slívy, perník, "syrný koláč", tj. tvarohová buchta (tu si Karel poléval medem) a varmuže - rozvařené ovoce s medem (v našem případě jahody a svařená jablka).

 

 

Děti byly překvapené, že Karel ještě neznal cukr (řepný cukr pochází až z 19. stol), Karel však také neměl za celý svůj poměrně dlouhý život ani jeden zubní kaz! Sladilo se pouze medem, a i ten byl považován za vzácnou a drahou pochoutku.

 

Co ještě za Karla neznali? 

- nejedly se husy ani kachny domácí

- rýži

- brambory

- těstoviny

- marmelády ani všelijaké konzervované pokrmy (zavařování je na světě teprve 200 let, vymyslel ho jakýsi kuchař v době napoleonských válek).

 

Která jídla už naopak nekonzumujeme my?

- žaludovou kaši

- kobylí mléko

- syrové ovčí mléko

- mouku z bukvic 

 

Tohle byla velice příjemná lekce domácí školy, více takových:-))))

Zeď a život za ní

Dnes, v den výročí 17. listopadu, jsem chtěla dětem vyprávět něco o tom, jaké to bylo žít v nesvobodě za železnou oponou. Holky nejdříve modelovaly z lega svou představu zdi.

Potom společnými silami postavily velikou, hrozivou zeď.

Povídaly jsme si o tom, jakou má zeď funkci. Sasanka začala "ochranou proti loupežníkům", ale postupně přišla i na další důvody budování zdí. Měla jsem připravené kartičky s hladovou a čínskou zdí, se zdí nářků, s berlínskou zdí a železnou oponou. O každé z nich jsme si něco pověděly.

 

Sasanka pak k sobě přiřazovala dvojice kartiček podle textu, Píšenka v mezidobí skládala písmenka.

Tím jsem si připravila půdu pro ústřední téma dne - nesvobodný život za železnou oponou. Listovaly jsme Sísovou knihou Zeď (grr, proč se mi foto tvrdošíjně staví na výšku???). Pro Sasanku to bylo těžké téma, mnoho věcí si nedokázala představit.

 

Mnohem snažší už to bylo s knížkou Magor dětem (díky za výpůjčku!) - docela dobře si dokázaly představit situaci tatínka ve vězení, který píše básničky a pohádky svým dvěma dcerkám, neboť vidět se mohou jen jednou ročně, a to na hodinu a za sklem.

Potom jsme si trochu odpočinuly při přiřazování obrázků z 80. let k jejich ekvivalentům ze současnosti.

Nejhalasnější smích vzbudil "starý iPad" - elektronická hra Jen počkej. Mami, jak jste na TOMHLE mohli něco hrát? tázala se zhrozeně Sasanka:-)

Několika videi a fotografiemi jsme si připomněli i dnešní výročí. Sasanka se ptala jako dítě zrozené ve svobodě: "Mami, a proč se ti studenti nechali mlátit? Proč se proti těm policajtům nespojili, nevytrhli jim obušky a nezmlátili je taky?"

O miminkách

Mami, já vím, co mají miminka v očích! Jak skákaly na mráčkách a na duze! A pak si sundaly křídla a odešly do bříška.

Akce trilobit

Na paleontologickou výpravu do prvohor jsme se všichni dlouho těšili! Konečně nám přálo počasí, byli jsme na správném místě a nikdo z nás nebyl nemocný - dobrodružství mohlo začít.

 

Vybrali jsme si krásné slunečné dopoledne a vydali se s kladívky na naleziště. Šplhali jsme do příkrého kopce vyhledávali kameny, které by mohly ukrývat trilobita.  

 

 

Zpočátku jsme moc nevěděli jak na to, někteří členové výpravy už propadali malomyslnosti, když se Říďovi podařilo rozlousknout ten správný kámen - uvnitř se ukrývala dokonce celá trilobití rodinka!

 

 

S vervou jsme šplhali jako kamzíci a klepali na kdejaký kámen.

 

 

Tohle je můj exemplář.

 

 

A toto Sasančin. 

 

 

Někteří z nás to podivné pinožení nechápali a hráli si raději pod kopcem s kamenným legem...

 

 

Na zpáteční cestě jsem průzkumníkům vyprávěla pohádku o Barrandovi. Mrkněte na Wiki, životní příběh J. Barranda je opravdu trochu pohádkový!

 

;-)

 

Podzim - barevné spektrum

Dnes byl krásný podzimní den. Vydali jsme se do parku na výzkum forem a barev listů. 

 

 

Byli jsme překvapeni, kolik různých barev jsme našli. Zde barevné spektrum v kruhu:

 

 

Sasanka ovšem preferuje řadu:-)